Tam je kmen, který nemá kontakt s civilizací vůbec.

Ukazuje se, že na světě existuje kmen, který není v kontaktu s civilizací vůbec. Ne Ale protože nechce.

Tito lidé žijí na ostrově North Sentinel (North Sentinel), který patří do Andamanského souostroví. Prakticky o nich není nic známo - až na to, že nás všichni viděli v rakvi. (A někteří, kteří byli příliš rušiví, tam byli posláni).

Ostrov byl objeven Evropany dávno, již v osmnáctém století, a pokud nebyl vystaven kolonizaci, bylo to jen proto, že nepředstavoval žádný zájem o smysl pro zisk, a kromě toho byl celý obklopen útesy - ani plavat ani držet.

V devatenáctém století, lodě narazily na skalách několikrát. Posádky se snažily přistát na břehu, ale domorodci se s nimi setkali se šipkami. Někdo skončil.
Jsou to velmi krátké, nahé, kudrnaté lidi s nosem namalovaným červeně. Mluví v jazyce, který není vůbec jako ostatní andamanští, což znamená, že od nepaměti žijí izolovaně..

Jednou, v 1897, policie přistála na ostrově, honit uprchlého odsouzeného. Zjistil jsem, že ho všichni zasekli šípy, s hrdlem a rychle se vrátil na cestu..
Nyní ostrov formálně patří do Indie. Několikrát se antropologové pokoušeli navázat kontakt se Sentinelians: přinesli dary, ukázali všechny druhy přátelství.
Domorodci vždy šli do lesa. Od cizinců nechtělo nic brát.

V roce 1991 se zdálo, že jeden indický vědec si najednou našel cestu k srdci nedobytných domorodých lidí. Ukázalo se, že magický klíč je vícebarevný plastový kbelík.
Po šest let se podařilo udržet velmi opatrný, velmi monotónní kontakt. Někdy se Sentinelians choval klidně - to znamená, že vzali kbelíky. Někdy hrozí oštěpy a ukázal zadek. Ale nikdy nepřijeli.
A pak se komunikace úplně zastavila..
Domorodci začali střílet na helikoptéry s luky.

V roce 2006 byli zabiti dva rybáři, jejichž člun na ostrov vletěl.
Bůh ví, co divoši našli. Možná se rozhodli, že už mají dostatek barevných kbelíků.
Vzhledem k tomu, že časy jsou nyní politicky korektní, ostrovani zůstali sami, nesetkali ani vraždy. Nechte je žít, jak chtějí.
Tak žijí. Ani nevíme, kolik z nich.