Poustevníci severního Uralu

Soudě podle mapy je možné najít poměrně osídlené oblasti v regionu Sverdlovska. A tady, blíže k severu, - zřídka se setkávají s městy. Za vlády Stalina sem bylo posláno velké množství vězňů na vzdálená místa Trans-Ural. Lidé, kteří stále zůstávají v těchto místech tajgy, jsou skutečnými poustevníky, kteří jsou odříznuti od výhod civilizace..

Ve 40. - 50. letech minulého století bylo několik tisíc sloužících lidí posláno do sibiřské divočiny, aby vyvinuli opuštěná území. Mezi divokými lesy si vybudovali celou vesnici a postavili desítky domů. V nich žili vězni a jejich strážci, kteří byli kvůli drsným podmínkám posláni na ubytování trochu atraktivně..

Dnes se do této vesnice dostanou jen místní lovci. Zachoval jsem pár kilometrů staré, téměř úplně rozbité silnice. Vede do centra osady, která dnes vypadá spíše jako strašidelné obydlí..

Opuštěné chaty zčernalé a přimhouřené. Z obyvatel zůstalo asi deset lidí - těch, kteří upřednostňovali ústup v divoké tajze pro výhody civilizace. Kdo byl kdysi vězněm, který je strážcem - dnes je těžké to rozeznat. Život s nimi hrál směšný vtip, míchal spravedlivého a hříšného.

Ve skutečnosti, pod Stalinem, to byla kolonie, na kterou se zločinci odvolávali, většina z nich "nepřátelé lidí". Na pokusech o útěk z takových táborů roztroušených po tajze lze nalézt v učebnicích na forenzní. Jedním z nejvýraznějších je únik na vrtulníku vyrobeném z motorové pily. "Vynálezce" nemohl ani letět s plotem: chytili ho. Po chvíli tam však vytvořili letiště..

Kolonie byla rozpuštěna pod SSSR. Spolu s epochou se obec dostala do zapomnění. Lidé opustili tajgy. Jen malá část - milovníci osamělosti a askeze - zůstala na podporu zbytků života uprostřed lesa tajgy..

Líbí se vám tento článek? Sdílet a sdílet je s přáteli.!