Proč se mnoho dopisů ve francouzštině nečte?

Pravděpodobně jste přemýšlel víc než jednou, když jste vyslovili toto nebo to francouzské slovo: dobře, proč není tolik písmen čitelných? V knize Jeanne Agalakové "Všechno, co vím o Paříži" vypráví krásný a vtipný příběh, jako kdyby ve středověku byli úředníci placeni za každý dopis, takže se snažili protáhnout slova k limitu. Jak si dobře pamatujeme, francouzština je zkreslená latina. A dávno, když se právě psal francouzský jazyk, vědci, kteří pracovali na tvorbě pravidel francouzského pravopisu, se snažili tuto kontinuitu reflektovat. Ukázat prostřednictvím hláskování slov svého příběhu. Stalo se tak například to, že ve slovech rosée (rosa) a gélée (mráz, želé) je na konci tichý e, ale ve slovech charité (charity) a humanité (humanity, humanity) není nic. A to vše je dáno tím, že první dvě slova jdou zpět do latinských slov v -ata (rosata, gelata), které ztratily své „t“ a místo kombinace „aa“ obdržely „ée“. A charité a humanité jsou potomky latinských slov v -tas (caritas, humanitas), na konci kterých jen jeden „a“ zní, proto není přidán žádný „e“..

Zdá se však, že finanční aspekt hraje v této věci důležitou roli. Ano, a teď hraje. Je pravda, že trend je obrácen: nyní je každý schopen psát, ale on sám musí platit (čas, peníze, důvěru) za každý další dopis, takže stručnost je především:

Například, TGV - všechno je najednou jasné, a pokud řeknete vlak à grande vitesse?.

Nebo j'ai du taf je také jasné, člověk je zaneprázdněn, nemůže ani říct ani slovo úplně, není čas na všechny tyto j'ai du travail à faire!
Nebo, řekněme, jazyk textových zpráv, zde peníze kape, takže musíte psát rychle, jasně, jasně - ne před rassharkivaniya:
-slt koi 2 9
-slt cv? m jvb
- tu vi1 2m'1
- dak
- bap